Pojem "kultura" je fascinující a mnohovrstevnatý. Z historického hlediska, sahajícího až do antického Říma, kde Marcus Tullius Cicero přetvořil Platónovu myšlenku "péče o duši" na "cultura animi", tedy kultivaci ducha, se tento termín vyvinul z původního označení pro pěstování plodin. Dnes v širším smyslu zahrnuje vše, co člověk vytváří a co není přirozené - od umění, literatury a vědy, přes morálku a právo, až po zvyky a společenské vzorce chování. Je to komplexní celek, který se osvojuje socializací a učením, a který definuje lidské vnímání světa.
Pro účely tohoto článku se však zaměříme na specifickou, avšak neméně důležitou dimenzi kultury - na kulturu organizační. Ta představuje neviditelnou tkáň každé firmy či instituce, síť nepsaných pravidel, hodnot a přesvědčení, která ovlivňuje každodenní dění a určuje úspěch či neúspěch strategií.
Organizační kultura není jen výstřižek z organizačního schématu nebo hezké prohlášení na firemním webu. Je to živý, pulzující organismus, který se projevuje v tom, jak se lidé chovají, komunikují, rozhodují a vnímají svět kolem sebe. V jejím středu leží tzv. kulturní paradigma - souhrn toho, jak se všechny její prvky vzájemně propojují a ovlivňují.
Pojďme se podívat na klíčové pilíře, které tvoří tuto komplexní strukturu:
Organizační kultura není jen o tom, co se říká, ale především o tom, co se dělá a jak se lidé cítí.
Zajímavým a zároveň znepokojujícím paradoxem je často prohlubující se propast mezi tím, co lídři o kultuře prohlašují (zejména v citlivých oblastech jako je diverzita, rovnost a inkluze - DEI), a tím, co jejich lidé ve skutečnosti zažívají. Můžete mít vizi transparentnosti, ale pokud zaměstnanci cítí strach z vyjádření názoru, realita je jiná.
Klíčovou výzvou pro každého lídra je proto porozumět tomu, o čem lidé ve vaší organizaci skutečně mluví - co kritizují, co obdivují, na co si pamatují a co oceňují. Je nezbytné aktivně sbírat příběhy, naslouchat tónu konverzací a všímat si jazyka, který se v organizaci používá. Za těmito projevy se skrývají ony často nepsané normy a hodnoty, které charakterizují kulturu a jsou mnohem silnějšími determinanty úspěchu než jakékoli prohlášení.
Mnozí si uvědomují, že strategické plány bez odpovídající kultury zůstávají často jen na papíře. Kultura buď vaši strategii snídaní, nebo ji podpoří k triumfu. Pro efektivní propojení těchto dvou pilířů organizace doporučují studie PwC několik klíčových kroků a aktivátorů:
Když se snažíte ovlivnit nebo změnit kulturu, myslete na tři základní aktivátory, které podněcují žádoucí chování:
Z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že pro plynulé propojování strategie a kultury je neocenitelná transparentní kruhová komunikace. Namísto jednostranného sdělování informací shora dolů je efektivnější vytvářet prostředí, kde se informace volně sdílejí ve všech směrech, kde se klade důraz na aktivní naslouchání a zpětnou vazbu.
Chcete-li se pustit do aktivního propojování strategie a kultury, je nezbytné si položit řadu "všetečných" otázek a také si na ně upřímně odpovědět. Jde o formu "uznalého zkoumání", které pomáhá odhalit podstatu vaší firemní identity:
Zkoumání takovýchto otázek vyžaduje značnou míru manažerské i lidské odvahy. Je to proces, který není vždy příjemný, ale je nezbytný pro skutečnou transformaci a růst. Právě zde se opět ukazuje klíčový význam transparentní kruhové komunikace, která poskytuje bezpečné prostředí pro otevřený dialog a sdílení.
Organizační kultura je mnohem více než jen souhrn definic nebo prázdných frází. Je to neviditelná, ale nepopiratelně mocná síla, která ovlivňuje vše od náboru a udržení zaměstnanců, přes digitalizaci a spolupráci, až po finanční výsledky a celkovou reputaci firmy. Ignorovat ji by bylo jako snažit se plout proti proudu bez vesel.
Propojení strategie a kultury není jednorázový úkol, ale kontinuální proces, který vyžaduje pozornost, dialog a odvahu. Firmy, které se naučí svou kulturu aktivně vnímat, formovat a sladit ji se svými strategickými cíli, získají podstatnou konkurenční výhodu a zajistí si dlouhodobý a udržitelný úspěch v dynamickém světě byznysu.